PADESÁTINY


Jubilejní narozeniny našeho předsedy jsme se rozhodli oslavit na našem kynologickém cvičišti. Vše bylo pečlivě naplánováno a během týdne se v klubovně nejen uklízelo, ale také se dával nový trám pod strop, nafukovaly se balonky, stříhaly se z barevných papírů "padesátky", řešili jsme, jaké dorty budou zhotoveny, obvolávali se muzikanti atd.

4.10.2008 nastal onen slavný den, který začal pilnou přípravou v kuchyni. Na cvičák se odváželo plné auto jídla a  pití. Tajně se schovávaly na cvičáku dárky, aby je Pepa nemohl předem okukovat.
Kolem 14 hodiny jsme odjeli s Dášou a jejím přítelem pro asi největší překvapení, které jsme měli pro oslavence nachystané. Bylo do toho zasvěceno jen velmi málo lidí, protože jsme se báli, aby se nic nevyzradilo.

Začátek oslavy byl naplánovaný po 16 hodině a jelikož jsme se těsně před 16 teprve vraceli z našeho výletu museli jsme se ubezpečit, že Pepa na cvičáku není, abychom mohli naše "překvapení" nenápadně uvést do klubovny. Je pravda, že při zjišťování situace se snažil předseda do telefonu měnit hlas a mámit z nás, co se na něho chystá, ale jelikož ho už nějaký ten pátek známe, byly jeho výzvědné snahy zmařeny již v počátku.

Pepa přijel se svojí rodinou na cvičák, ale nechali jsme ho sedět v autě, abychom dokončili nezbytné věci. Věřím, že těch asi 20 minut, během nichž musel sedět v autě, byly pro něho nekonečné.
Nakonec jsme dali znamení  a oslava mohla začít.


Tady na té fotce si Pepa asi uvědomil, že načíná svojí druhou životní padesátku...


Jaruška posílá oslavence špalírem lidí do klubovny..

Ještě než se odhodlal do klubovny vstoupit, překontroloval strop, jelikož mu Míra namluvil, že jako překvapení jsme mu nachystali polití vodou.  Myslím, že se mu asi velmi ulevilo, když překonal práh suchou nohou. Pepovi bylo přiděleno speciální místo, ze kterého se nesměl hnout, protože náš velký dárek seděl ve vedlejší místnosti, tak aby ho neprokouknul s předstihem.

Role kameramana se zhostil syn Kuba (vpravo se svojí manželkou Petrou) a role hlavního strážce se úspěšně zhostil Zdeněk  "krtek"

Gratulantům nebyl konec..

gratuluje ing. Král a za ním se již chystá popřát svému muži manželka Jaruška


Zde dostává od Lenky s Lídou dort, ne kterém byla v kleci žlutá andulka - na patřičných místech byla velmi vyvinutá...
 (původně měl být dort ozdobený jinak a jelikož Pepovi skutečně nedávno žlutá andulka uletěla,  muselo dojít ke změně)

A konečně mohlo dojít na naše velké  překvapení:
Již asi v červnu jsem začala podnikat kroky ke zjištění bydliště bývalého velitele p. Prášila z vojny - pana Vladimíra Zvolánka. Tímto bych chtěla poděkovat všem (zvláště panu Stibůrkovi), kteří se na tom podíleli. K telefonímu číslu jsme se po delší době nakonec dostali, ale bohužel, jak to tak bývá, byly prohozeny 2 prostřední číslice a neustále jsme se dovolávali někomu jinému. Datum oslavy se neúprosně blížil a byla jsem už nešťastná, že se nám to nepodaří zrealizovat. Dalo by se říci, že v minutě dvanácté přišla paní Prášilová s nápadem zkusit ho vyhledat přes kynology v Aši. Díky velmi vstřícnému přístupu jejich  předsedkyně kynologického klubu se nám číslo na pana Zvolánka podařilo sehnat. Před vytočením jeho čísla jsem byla velmi nervózní, jak na naši nabídku zareaguje, ale jeho překvapení a dojetí je nepopsatelné, naši nabídku pozvání na oslavu bez váhání přijal, protože i on vzpomíná na pana Prášila velmi rád.

Pan Zvolánek byl pro většinu z nás něco jako legenda, Pepa o něm a příhodách z vojny vypráví pravidelně.
Při tom je v jeho hlase velmi zřetelně slyšet, jak na svého bývalého velitele vzpomíná s velkou úctou.

škoda, že na této fotce není vidět, jak se Pepa tváří - to opravdu nečekal a jejich shledání bylo opravdu dojemné pro nás všechny




přípitek...
Na konec došlo na postupné vybalování dárků...

zde se svým erbem svobodný pán "Josef z Prášil", který mu zhotovil jeho tchán - akademický malíř Kamil Sopko...


velký ohlas vzbudil krocan od manž. Strnadových (na něm jsme si pochutnali následující neděli, kdy k němu udělal Pepa houskový a bramborový knedlík se zelím..nezbyl ani kousek)


s nádhernou cedulí od svého syna a snachy...

tato fotka nepotřebuje komentář...


oddělená společnost bývalých vojáků sloužících u Pohraniční stráže...

hudební koutek...

hrálo a zpívalo se tak, že se zastavovali lidi, kteří jeli kolem cvičáku z blízkých kolonií zahrádek

nestor našeho klubu (tchán p. Prášila) ak. malíř Kamil Sopko
muzikanti byli opravdu nepřekonatelní a přispěli svým uměním ke krásnému večeru


nejen, že se tančilo, ale klubovnou projela i nezbytná mašinka....


Oslavu jsme zakončili po čtvrté  hodině ráno, protože hned druhý den nás čekala bonitace německých ovčáků. Díky výborné partě nebylo druhý den poznat, že zde proběhl do rána velký mejdan.
o bonitaci si můžete přečíst zde

Chtěla bych zde poděkovat všem, kteří přišli a také Romanovi Duškovi za krásné fotografie.

Slovo oslavence:
Děkuji všem, kteří se podíleli na mém kulatém výročí. Byl to překrásný večer plný zpěvu a dojmů.


Michaela Šultová